Prof. Ing. Felix Kolmer, DrSc. se narodil 3. května 1922 v Praze na Vinohradech v rodině legionáře, elektroinženýra, později obchodníka s elektrotechnikou. Odmalička se zajímal o obor svého otce a toužil se stát také elektroinženýrem. Felix vychodil reálku a v červnu 1940 odmaturoval. Tehdejší protektorátní režim mu vzhledem k jeho židovskému původu zabránil v dalším vzdělávání a dovolil mu pouze pracovat manuálně. Nastoupil do učení k truhláři, ale vyučit se už nestihl.
V listopadu 1941 byl transportován jako jeden z prvních 342 vězňů do koncentračního tábora v Terezině. Odtud byl dvakrát týdně převážen do nedalekého koncentračního tábora Malá pevnost, kde pracoval jako truhlář nebo tesař a kde byl také svědkem nelidského týrání politických vězňů, zejména židů. V říjnu 1944 byl převezen do koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim II – Birkenau a jako odsouzený k smrti měl byt transportován po nějaké době dále do pobočního tábora, sirných dolů, odkud nebylo návratu. Podařilo se mu však přeběhnout do transportu, který šel do jiného koncentračního tábora (Friedland – dnes Mierošow v Polsku). Při bombardování v květnu 1945 vyřadila postupující sovětská vojska elektrárnu napájející elektřinou plot tábora o napětí 22 kV, což umožnilo utéct velké skupině vězňů, v niž byl i Felix. Dostal se pak do Prahy a zde se šťastně shledal se svou ženou, jež se vrátila z internace v Terezině, kde spolu předtím uzavřeli svazek manželský.
Po válce začal navštěvovat odborné kurzy a poté studovat na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství, která byla součástí Českého vysokého učení technického v Praze. Tu dokončil v roce 1949 státní zkouškou a získal tak titul Ing. V témže roce nastoupil do Výzkumného ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky (VUZORT) v Praze. Zde byl v letech 1949 až 1991 zaměstnán nejprve jako vědecky pracovník, později jako vedoucí akustického oddělení, pak jako vědecký náměstek ředitele a posléze jako ředitel. Nakonec, po odchodu do důchodu, zde působil jako poradce ředitele ústavu.
Obhajobou disertační práce na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze v roce 1959 dosáhl titulu CSc. a obhajobou další disertace tamtéž v roce 1965 titulu DrSc. v oboru fyziky – akustiky.
V roce 1959 pomáhal zakládat prof. Slavíkovi Akustickou komisi ČSAV a po řadu let byl jejím předsedou. Od roku 1962 vyučoval na FEL ČVUT. Byl předsedou Technické normalizační komise pro akustiku od jejího založení až do důchodu a potom byl jejím čestným členem.
Od roku 1982, kdy byl jmenován profesorem, vyučoval externě předměty Fyzikální a fyziologická akustika a Prostorová a stavební akustika na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických uměni (FAMU). Byl členem Statni komise pro závěrečné magisterské zkoušky na FAMU a členem komise doktorského studia na HAMU a FAMU. Hodně svého času věnoval prof. Kolmer činnosti ve společenských organizacích v oboru akustiky. Dlouhá léta pravidelně reprezentoval Československo na zasedáních Technické komise 43 „Akustika“ Mezinárodní organizace pro normalizaci, kde rovněž zastupoval IUPAP (International Union of Pure and Applied Physics). Byl jedním ze zakladatelů FASE (Federation of Acoustical Societies of Europe) a 12 let byl jejim generálním tajemníkem. V ICA (International Commission of Acoustics), orgánu IUPAP, byl ředitelem Informačního a koordinačního centra.
Je autorem více než 200 publikací a proslovil více jak 190 přednášek na univerzitách, ve vědeckých institucích a jiných školách v Evropě, v Severní a Jižní Americe a v Austrálii. Měl zhruba 60 přednášek na německých školách a v různých společnostech na téma česko-německých vztahů za 2. světové války a o životě vězňů v koncentračních táborech.
Byl členem Rady České akustické společnosti a čestným členem několika dalších českých společností a zahraničních akustických společnosti v Polsku, USA a Argentině. Je nositelem řady státních vyznamenání v Československu a v České republice za rozvoj fyziky a akustiky a odporu proti nacismu. Významných ocenění se mu také dostalo v Argentině, Belgii a Německu. V posledních aktivních letech se prof. Kolmer věnoval hlavně aktivitám souvisejícím s česko-německými vztahy a odškodněním obětí totálního nasazeni. Byl členem předsednictva Terezínské iniciativy, členem výboru Českých osvětimských vězňů, předsednictva Sdruženi politických vězňů a pozůstalých, viceprezidentem Mezinárodního osvětimského výboru a dalších institucí podobného zaměření. Ve službách Ministerstva zahraničí ČR se zúčastňoval v USA a v Německu jednání o odškodnění obětí otrocké práce v koncentračních táborech a totálního nasazeni a angažoval se v otázkách česko-německých vztahů.
Profesor Felix Kolmer nás opustil 5. srpna ve věku 100 let. Čest jeho památce.
