V Čechách a na Moravě, později pak v Československu, se věnovalo akustice mnoho pozornosti, zejména akustice jako součásti fyziky. Je možno uvést kromě jiného objevy prof. Strouhala – ačkoli si svět málo uvědomuje jejich vztah k Čechám. Rovněž řada známých prací prof. Dopplera vznikla na našem území. V tradici pokračoval prof. J. B. Slavík, jak svou prací ve Fyzikálním ústavu Karlovy University v třicátých letech, tak ve Fyzikálním ústavu Škodových závodů, kam přešel po uzavření vysokých škol po 17. listopadu 1939. Teoretické práce ve fyzikální akustice aplikoval i v mnoha praktických řešeních.
Vstupem prof. J. B. Slavíka na ČVUT v Praze a jeho postavením v čele katedry fyziky fakulty elektrotechnické, vzniklo jednak centrum pro rozvoj akustiky jako vědy i důležité centrum pro výchovu pracovníků v akustice. Jako první je možno jmenovat jeho dřívější spolupracovníky, jeho asistenty, později významné pracovníky na různých vysokých školách. Patřili k nim prof. O. Taraba, prof. J. Tichý, ( profesor State University of Pennsilvania a president ASA), Ing. Dr. J. Němec a doc. V. Chalupová, Dr. P. Urban …
Další centra vědy a výzkumu vznikla v r. 1949 ve Výzkumném ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky v oblasti prostorové akustiky pod vedením prof. F. Kolmera, ve Výzkumném ústavu pro stavbu strojů v oblasti hluku strojů pod vedením Ing. Dr. J. Němce, a ve Výzkumném ústavu pozemních staveb pod vedením Ing. Dr. K. Mourice, a jinde. Patří k velké zásluze prof. Slavíka, že dovedl všechna pracoviště spojovat, podporovat a vědecky je ovlivňovat. Všichni byli spjati s katedrou prof. Slavíka a považovali ji za svou Alma mater. Vynikající byla a je i spolupráce fyzikálních akustiků s pracovníky otorhinolaryngologie soustředěným kolem prof. K. Sedláčka a spolupracovníky prof. J. Havránka zabývající se hygienickými aspekty hluku.
Elektroakustika se rozvíjela zpočátku samostatně; po vzniku katedry elektroakustiky Fakulty elektrotechnické od 60. let na ČVUT. Centrum nejdříve vznikalo kolem akademika Strnada a kolem prof. J. Merhauta,. Svůj díl na rozvoji elektroakustiky měl i jeho předchůdce, prof. Z. Holub a jeho první spolupracovníci na ČVUT prof. Z. Škvor a doc. K. Dušek.
Československá akustika postrádala od padesátých let formální organizační centrum. Taková centra vznikala ve všech státech jako akustické společnosti, ve státech s komunistickým režimem jako komise Akademií věd. Tak v Československu vznikla v r. 1959 na presidiu Československé Akademie věd Akustická komise a krátce po té i Elektroakustická komise. Prvním předsedou Akustické komise se stal logicky prof. J. B. Slavík, a po jeho smrti v r. 1963 prof. F. Kolmer. Předsedou Elektroakustické komise se stal akademik Strnad a po jeho smrti prof. J. Merhaut. V průběhu 60. let došlo k spojení Akustické a Elektroakustické komise Československé Akademie věd a k vnitřnímu členění Akustické komise, která vytvořila své autonomní části, subkomise, a to pro elektroakustiku, ultrazvuk, technickou akustiku, psychoakustiku a fyziologickou akustiku (včetně hudební akustiky a akustiky řeči).
Hlavním úkolem Akustické komise bylo podporovat vědu a techniku v oblasti svého působení a zastupovat československou akustiku v mezinárodních orgánech. Za dobu své činnosti uspořádala Akustická komise ve spolupráci s ČS VTS 30 akustických konferencí s mezinárodní účastí, rozmnožila původně malé množství odborníků – akustiků kolem prof. Slavíka a prof. Merhauta na cca 400 pracovníků, pracujících v mnoha institucích v Československu a stala se důstojným partnerem ostatních akustických společností v mezinárodních orgánech.
Po roce 1960 byl založen Komitét pro techniku prostředí ČSVTS (Československá vědeckotechnická společnost). Zde se soustředila značná část ze zmíněných čtyř set akustiků, zejména těch, kteří pracovali ve státních a rezortních výzkumných ústavech a ve specializovaných pracovištích velkých průmyslových koncernů. Organizovali odborná školení a založili tradici akustických seminářů.
Československá Akademie věd zanikla zároveň s rozpadem Československa a vznikem dvou samostatných států, a tak k 31. 12. 1992 zanikla též Akustická komise. Krátce před tím se však začlenila do České akustické společnosti. Česká akustická společnost tak mohla převzít i všechny mezinárodní závazky Akustické komise. Česká akustická společnost se ustavila v roce 1990 soustředěním většiny akustiků do té doby organizovaných v ČSVTS.